Není
to žádná polívka, nebo smaženice. Je to
krásné místo v Rychlebách, kde dříve
stála osada Hřibová (Pilzberg). Když se
procházíme po místních loukách
narazíme na opuštěné sady, rozbořené
základy domů, nebo na alej vedoucí do míst, kde
stával kostel.
O prázdninách jsme tady strávili celý
týden. Žili jsme s tímto místem ve dne i v noci a
vznikly tu opravdu zajímavé věci. Tam, kde stával
kostel najednou stála znovu celá vesnička
(zmenšená) a spousta dalších objektů.
Bohužel jsme si neuvědomili, že tady bývá pastvina pro
krávy a tak se stalo, že tu někdo znovu natáhl
ohradníky a přes naše výtvory s přehnalo
stádo.
Utekl
rok od Hřibové a byl čas zase něco podniknout. Tak jsme se
rozhodli postavit něco velikého. Ideální
místo pro náš objekt jsme našli na
Sedmilánském kopci. Je krásně vidět ze
všech stran a přesto, že není vysoký je z něj
perfektní výhled široko daleko. Všechno
jsme si rozmysleli, naplánovali a díky finanční
podpoře Pražského architektonického studia ACHT jsme se
pustili do výroby velikého stolu a židlí ze dřeva.
Všechno se povedlo a tak tam teď židle stojí. Chtěli
jsme, aby se lidé o tomto parádním místě,
které mají "pod nosem" dozvěděli. Teď tam je skoro
pořád někdo, ale bohužel ne všichni se chovají tak
jak by měli a kromě židlí a výhledu tu najdeme i
vyježděné koleje a spousty odpadků.
Jak
jistě víte tak ne všichni lidé jsou dobře
vychováni a neví jak se chovat k umění a tak i
naše židle a stůl podlehly touze vandalů zanecht po sobě na
světě "něco" takže bylo na podzim roku 2008 rozhodnuto že židle
odvezeme a spravíme. Bohužel od plánů k činům je často
hodně daleko a tak byly židle svezeny z kopce až 4.4. 2009 a o
další tři týdny později započaly opravy.
první přišel na řadu jednodušší
stůl. Jeho deska se propadala, nohy křivily a nápisy byl
postižený více než židle, proto se 4 z nás
kteří našli chvilku ve svém nabitém
programu dohodli nejen na provedení vyztužení ale
také rozhodli že celý stůl bude ohoblován
dočista.Výsledek posuďte sami:
Někteří
jsme z jiných částí naší země než
rychleb a nám vyhrazený týden pro tvorbu se kvapem
blíží, takže jsme se rozhodli zopakovat loňský
motivační víkend který jsme spojili s
návštěvou Václava Fialy v Klatovech -sochaře jehož
dílo nás motivovalo k vytvoření klenby.
Letošní návštěva nám byla velmi
přínosná a domů jsme se vrátili již s
prvními nápady.
Naše práce je čím dál
složitější a taky dražší. Proto jsme na
další dílo požádali o grant přes program
Mládež v akci. Tenhle grant jsme dostali a tak jsme se mohli
pustit do díla. 20.6.2008 jsme se vypravili na motivační
výlet do Prahy, kde jsme měli besedu s architektem Michalem.
Byli jsme na zajímavých místech a viděli
zajímavé věci. To nám pomohlo všechno dobře
vymyslet a naplánovat. Tvořit jsme začali v pátek
1.7.2008 a dokončit se nám to povedlo už v sobotu 5.7.2008. Teď
nás čeká ještě víkend, kde se
domluvíme co dál, co bychom mohli zlepšit a tak
nějak zhodnotíme celé letošní
tvoření. Úplně na závěr bude beseda, na kterou se
můžete přijít podívat a zeptat se, co vás
zajímá.
Tábor
2009. Původní plány? Skulptury vyjadřující
tanec před tančírnou v Račím údolí za
podpory Lesů ČR. Jenže pak přišly povodně a všechno bylo
úplně jinak. Michal dostal výborný nápad,
místo Soch přišel s návrhem že sežene
peníze od dobrovolných dárců a vytvoříme
umění které bude přínosem obce postižené
povodněmi. Když jsme tento nápad prezentovali našemu panu
starostovi tak první věcí co ho napadla byla
zastávka ve Vojtovicích která byla
delší dobu v dezolátním stavu. To se
nám zalíbilo a tak jsme začali vymýšlet jak
by asi mohla vypadat. První návrh byl podobný
klenbě a výrazně náročnější a druhý
byl originální a pěkný. První den jsme asi
3x změnili konečnou podobu a v podobném duchu pokračuje stavba i
v příštích několika dnech. Vernisáž musela
být kvůli nepřízni počasí a nedostatku času
na dokončení posunuta asi o 2 hodiny. Až o víkendu
20-22.11.2009 tvořila zastávku jen konstrukce. Střechu
tvoří elipsa z plexiskla zavěšená na
ocelových lanech na konstrukci.
Asi dva dny po skončení prací na autobusové
zastávce ve Vojtovicích část z nás vyrazila
na Rejvíz kde jsme stavěli hrad pro obyvatele a
návštěvníky chaty pod Koberštejnem
<info>. Většinu týdne bylo nádherně což na
Rejvíze není moc obvyklé, a tak jsme pracovali
vždy od rána do večera dokud nás nedonutily Muchničky
(velice nepříjemný hmyz) jít si odpočinout a
dát si výbornou večeři, potom film a
spát. Dílo jsme dokončili po 10ti dnech, a měli
jsme dost :-). Teď už jsme jen zvědaví kolik let vydrží
(počítáme několik desítek jelikož kvůli čtyřem
gymnazistům je celá stavba velmi předimenzována:-) )
Po
loňském neůspěchu kdy se nám kvůli nemocem a
pracovnímu vytížení skoro nepodařilo sejít,
ale pouze obstarat 3 bukové kmeny jsme se opět sešli
abychom pokračovali.
Klasicky se začalo prazentací všech nápadů, a
volbou toho nejlepšího. Za povolení k
umístění na nádherném místě ve
Vlčickém parku opět musíme poděkovat
vstřícnému starostovi. Potom už jen stačilo sehnat
zbývající materiál, objednat plexisklo,
nechat vyřezat plech na střechu a všechno to zakopat na
smluveném místě. Jak to všechno dopadlo se můžete
podívat ve fotogalerii.
Umělé
kameny se do krajiny za obcí Kobylou pod
Venušinými miskami přitoulaly v roce 2012.
Usídlily se na kopcích z tvrdé bazaltické
žuly v krásně zvlněné krajině, jejíž morfologii
dotvořil ledovec. Vypadají jako loďky, jako ožužlané
hašlerky s kozami. Kdysi zde na pastvinách běhaly ovce,
kozy jsou tady na návštěvě. Jsou
červenorůžové v kompozici se zelenými pastvinami či
bílým sněhem. Na loďkách - kamenech můžete sedět,
opírat se o kozy, mazlit se a rozhlížet se dokola.
